...které člověku zpravidla nedojdou hned na začátku.
Pauza není odměna. Pauza není odměna (teda většinou, ono těžko paušalizovat, když si odměnu volí kůň, žejo), protože klikacího koně baví práce. Dokonce tak, že se dokáže odtrhnout od věcí, které má jinak docela rád. Práce ho baví tolik, že konec lekce může vnímat jako trest. Tákže bych se o dost víc bála toho, že nezvládnu správně nastavit ukončení lekce, než toho, že mi kůň začne kvůli pamlskům kousat.
Stání je cvik. Stání je poměrně těžký cvik, který je potřeba naučit. Klikací kůň má ve zvyku přicházet s vlastními neotřelými řešeními problémů a člověku je tak nějak nabízet ... vlastně pořád. Klikacího koně nenapadne většinou samo od sebe, že má prostě STÁT. Tákže bych se o dost víc bála toho, že mi kůň nebude stát v klidu, bude sebou pořád šít, tu mi bude nabízet ustoupení, tu přistoupení, než toho, že mi kůň začne kvůli pamlskům kousat.
Snášení bolesti se dá naučit! Tadyklec píšu vykřičník. Vězte, že i kůň, kterého pekelně bolí hřbet se nechá žrádlem zmermomocnit (když se dost snažíte), nechá si dát sedlo a nechá si vás minimálně chvíli sedět na zádech. Tákže se může stát, že váš kůň bude mnohem spíše kvůli pamlskům trpět než kousat do lidí. Stačí jenom blbě odhadnout situaci.
Možnost volby je důležitá. A kolikrát možná víc než to žrádlo za odměnu. No a ještě důležitější je správné nastavení možností, ze kterých si kůň může milostivě vybrat. Musí se to promyslet tak, aby i když si vybere "šit" variantu, byla "šit" co nejmíň. Je fajn mít koně, co může hlasovat, ale spousta lidí to špatně snáší. Jenom bych chtěla podotknout, že za těch pár let, co si Sísa může vybírat, jsem ji ještě nestihla zkazit a je stále zvladatelná. Akorát si holt občas myslí něco o bláznech a prdelích a já občas odcházím zklamaná, ale kdo by to řešil, žejo.
Musíme držet slovo. Teda většinou. Když jde o život, tak slovo někdy nedodržím, proto je potřeba se vynasnažit, aby o život šlo co nejméně. To znamená, že když chci milému koni vylézt na záda a on mi zcela bez skrupulí řekne, že on teda rozhodně k tomu nalezišti blíž nepřijde, protože by to znamenalo, že mu vylezu na hřbet, nebudu ho násilím přemísťovat, abych mohla nasednout. Prostě zujeme sedlo a všechny tyhle vehementy, všechno pěkně odtáhneme zpátky do sedlovny a milého koně pěkně přinasraní pustíme zpátky do výběhu, nebo spolu půjdeme ven oba pěšky, nebo vezmeme ven stájového kolegu ... to záleží, jak moc dobře ovládáme svou pomstychtivost a chceme koně za jeho "zpupnost" potrestat.
Komentáře
Okomentovat